Po stopách první republiky a Ivana Olbrachta

Ve dnech 13. 5.- 18.5.2018 jsme se my žáci 8. a 9.tříd ZŠ Gutha-Jarkovského v Kostelci nad Orlicí společně se žáky Základní školy Libčany vydali navštívit Podkarpatskou Rus, která byla za první republiky součástí Československa. Po zhruba dvanáctihodinové cestě, jsme se zastavili v Užhorodě, především abychom si prohlédli stavby z období první republiky, navštívili místní skanzen a rozměnili si na ukrajinskou měnu, hřivny. Cestou směrem ke Koločavě, kde byl cíl našeho zájezdu po stopách Nikoly Šuhaje, jsme udělali další zastávku, tentokrát na oblíbeném zámečku – nyní léčebně Karpati. Zde byly od r. 1986 ubytovány děti, které při výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu přišly o rodiče. Po příjemné procházce po zámeckém parku jsme opět nasedli do autobusu a rozjeli se přímo ke Koločavě. Přestože silnice na Ukrajině nejsou zdaleka tak kvalitní jako u nás, cesta rychle utekla a po pár hodinách jsme již byli ubytováni v penzionu - bývalé četnické stanici.

Druhý den jsme se vydali do národního parku Sinevir navštívit jezero a nedalekou vesnici Svoboda, přes kterou kdysi prošla Rudá armáda při svém pochodu na naše území. Cestou jsme sice trošku zmokli, ale i tak to byl velmi dobře strávený den.
Následující ráno jsme v 9:00 tamního času vyšli směrem ke škole v Koločavě, kde jsme měli možnost navštívit muzeum Ivana Olbrachta, ale především si prohlédnout celou budovu včetně záchodů, na které by rozhodně nikdo z nás chodit nechtěl.
Dále naše kroky směřovali na hřbitov, na němž je pochován Nikola Šuhaj i jeho milá Eržika. Rozsáhlý a hlavně zarostlý hřbitovní komplex nás všechny překvapil.
Dalším bodem našeho programu byl místní skanzen se starou úzkokolejnou železnicí a opět nezapomenutelnými záchody.
Kvůli vytrvalému dešti jsme sice museli upustit od našeho odpoledního plánu, ale přesto jsme si stihli Koločavu pořádně prohlédnout. Koločava se svým vzhledem výrazně liší nejen od vesnic v Čechách, ale také od Užhorodu, jejž jsme navštívili předtím. Moderní budovy vypadaly skoro nepatřičně vedle starých, někdy i rozpadajících se chatrčí. Tato vesnice se sice nachází v údolí a je obklopená zdejší nádhernou přírodu, ale poházené odpadky jí moc na vzhledu nepřidaly. Na odlišný způsob života poukazovaly taky všudepřítomné krávy, které se ukázaly jako velice soběstačné.
Naše cesta se kvapem blížila ke konci a bylo před námi posledních pár zastávek. Mezi nimi byl i Chust, kde jsme si opět prošli staré městské části z období první republiky. Poslední zastávkou se stalo město Mukačevo. Zde jsme si za velké bouřky prohlédli expozice krásného hradu Palanok, kde se natáčel známý český film Tajemství hradu v Karpatech, a poté jsme měli možnost utratit poslední hřivny v centru města. Pak nás čekala už jenom dlouhá cesta domů. Na hranicích nás sice slovenští celníci překvapili prohlídkou zavazadel a celého autobusu, ale nakonec jsme se šťastně navrátili domů.
Návštěva Zakarpatí byl jistě pro všechny nezapomenutelný zážitek, na který všichni budou vzpomínat a doufám, že rádi.

Denisa Špačková, žákyně 9.B

ZŠ Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí