Historie

Z HISTORIE ŠKOL A ŠKOLSTVÍ V KOSTELCI NAD ORLICÍ

Celý dokument ke stažení ZDE

Vzdělání šířené slovem i písmem je v našich zemích spojeno s přijetím křesťanství, kdy vyvstala potřeba zapsat liturgické texty lidu srozumitelným jazykem. Písmo tehdejšího staros1ověnského jazyka s velkým talentem i rozhledem sestavené věrozvěstem Konstantinem vskutku znamenalo bránu ke vzdělání, byť bylo později nahrazeno latinkou a psané texty,jakož i samostatný obsah vzdělání se za více než 11 století postupným zesvětštěním změnil knepoznání.

Na úsvitu našich kulturních dějin byly školy těsně svázány s církví, o vzdělanost zprvu pečovaly především kláštery, později farní školy. Ostatně církevní dozor nad školami byl v našich zemích zrušen až r. 1869, kdy začaly vznikat školní rady a inspektoráty.

I v našem městě se školství těšilo náležité pozornosti a tak dovolte, abychom vám dnes nabídli alespoň stručný nástin jeho vývoje.

Nejstarší zmínkou o škole v Kostelci nad Orlicí, podloženou písemně, je pravděpodobně zápis z r. 1519. Šlo o školu bratrskou a poznámka o ní říká: "Kdož se mezi ně /tj. bratry/ dá, hned čísti umí". Jelikož však už ve 14. stol. bylo v našem městě zřízeno jedno ze dvou sídelpodorlických děkanství /druhé bylo v Dobrušce/, dá se předpokládat, že existence farní školy byla daleko staršího data. K děkanství kosteleckému patřilo totiž 36 farností /např. Choceň,Týniště, Častolovice, Rychnov, Vamberk aj./ a ví se, že při farách by1y zřizovány školy v plné jedné třetině.

Postavení kantorů (odvozeno od s1ova cantare – zpívati) bývalo za starých časů závisléna mohovitosti obce a jejích obyvatel. Nezřídka se stávalo, že kantor místo peněz dostal pouhé sobotáles - sobotní naturální odměnu, kterou mu měli nosit žáci. Penze nebyly, začasté vynesli kantora ze školy rovnou na hřbitov. Ze záznamů o majetku či spíše dávkách kantorům se např. dozvídáme, že kantor v Kostelecké Lhotě dostával 81 zlatých 15 krejcarů a 13 sáhů dřeva ročně a k užívání měl dvě louky a jeden a půl korce pole. K tomu povinnost zvonit poledne a klekání /na budově školy z r. 1838 byla zvonice/. Později znamenitý pedagog zKostelce nad Orlicí Jan Ladislav Mašek pobíral podle zápisů 100 zlatých ročně, ale o dalších naturáliích se nedozvíme.

Původně se vyučovalo v prostoru fary. Vlastní školní budova určená účelu vyučování byla postavena koncem 18. století, krátce po přestavbě děkanského kostela sv. Jiří /1773/ na místě zrušeného hřbitova, který se ke kostelu přimykal. Dnes je v budově umístěn Klub důchodců.

Dne 28. září 1853 bylo městu povoleno zřídit na žádost zastupitelstva tzv. hlavní školu,která by poskytovala vyšší vzdělání než dosavadní triviálka.

To samozřejmě znamenalo další krok vpřed v péči o vzdělání, a to i o vzdělání dívek, jak o tom svědčí zřízení dívčích škol. Dívčí obecná škola byla umístěna zčásti u kostela, zčásti na radnici.

Při této příležitosti zmiňme i pokus zřídit ve městě soukromou dívčí  školu německou, o jejíž zřízení usilovali zejména pan G. Holoubek, ředitel zdejšího panství, adr. Egger, hraběcí a městský lékař, předchůdce dr. Alberta. Dochovala se zpráva, že z německé školy sešlo, a to zásluhou tehdy mladého dr. Gutha - Jarkovského. Učebny německé školy byly tedy zřízeny pouze pro účely domácího vzdělání dcer zmíněných činovníků, kteříměli za manželky Němky. Vyučovalo se ve starém zámku a škola zanikla zároveň s ukončením školní docházky zapsaných několika dívek.

V 70. letech 19. století byly pro účely ubytování hraběcích odborníků na stavbě cukrovaru a železnice postaveny domy č. 45 na náměstí a 46 v ulici Na Lávkách. Od r. 1875 byly budovy přestavěny pro účely školy a od té doby, tedy už více než 120 let slouží svému účelu.

Ovšem už od r. 1925 se vyskytují vážné připomínky k prostředí školy i k nutnosti postarat se o stavbu nových budov. Nesmíme zapomenout, že překrásnou secesní novostavbu z poloviny 90. let rozhodlo městské zastupitelstvo věnovat nově založené střední škole, tedy reálce - a i když v jejích prostorách se i nadále učily děti ze základního stupně vlastně až do počátku 90. let našeho století, bylo to vždy pociťováno jako provizorium. Stejně provizorně se učívalo i na Skále /např. v hostinci u Hofmanů/, a to až do otevření skalecké školy v r.1901.

Jiří Guth-Jarkovský

Celý dokument ke stažení ZDE

Nebyl kostelecký rodák, ani v Kostelci nezemřel, ale k našemu městu měl vřelý vztah. Pocházela odsud jeho rodina a prožil zde 10 let dospívání a mládí. Dr. Jiří Guth-Jarkovský byl gymnazijní profesor, spisovatel, ceremoniář prezidenta T.G.Masaryka, turistický organizátor a také jeden ze zakládajících členů Mezinárodního olympijského výboru a 1. předseda Českého olympijského výboru. Kdybychom se zeptali nějakého staršího pamětníka, „Kdo to byl Guth-Jarkovský“? Možná bychom dostali odpověď: Byl to člověk, který se zabýval pravidly slušného chování.

Vezměme to však po pořádku.

Jiří Stanislav Guth se narodil jako 6.dítě z 8 knížecímu úředníkovi Karlu Guthovi a Barboře, rozené Bačinové, dceři kosteleckého perníkáře. Otec se ženil v 41 letech a matka se vdávala v 16 letech.(Jistě si říkáte, proč měli mezi sebou tak veliký věkový rozdíl? Dříve byla doba, že si pánové museli nejdříve zajistit budoucnost a práci, aby se potom dobře dokázali postarat o svoji rodinu.)Oba rodiče pocházeli z Kostelce nad Orlicí, ale protože otec Karel spravoval statky knížete Kinského v Heřmanově Městci, žila rodina tam.