Na Horní Bradlo za pár korun s humorem „A vydařená spiklenecká mise proti učiteli“

Poslední pondělní květnové ráno 29. 5. jsme se vydali na naši cestu. Popravdě nevěděli jsme pořádně kam, nám to bylo v celku jedno, protože náš „třídní táta“ vymyslí vždy něco, co je pro nás zeměpisně nedefinovatelné J a v kombinaci se zeměpisným guru naší školy panem učitelem Voborníkem to je „matematicky neřešitelná rovnice“!

 Bylo 6:30, slunce nabíralo sílu a my nastupovali do vlaku.  První zápletka nastala pro 4 z nás hned po nástupu do vlaku, neměli jsme lístek a vlastně jeli na černo, ale proč ne, trochu adrenalinu po ránu neuškodí. Lístky měl „pan Malík“, (tak a mnoho dalších pojmenování jsme našemu třídnímu vymysleli), který nastoupil s „třídním davem“ až na „městě“. Naše dohoda s třídním tak zněla a tak jsme jeli. Všichni včetně pánů učitelů a nás 22 účastníků v této naší misi jsme přežili bez úhony ;-) První přestup následoval překvapivě už v Častolovicích, s mírným poklusem jsme luxusně přestoupili i v Hradci Králové, Pardubicích a konečně v Hlinsku, vlaku se nám omrzelo, a tak jsme se jali využít autobusu, který nás dovezl až na konečnou do Horního Bradla. Čím více jsme se blížili na konečnou naší cesty, tím někteří v hlasitém úžasu pravili „To jedeme kam? Do džungle?“.

Ne, byli jsme na místě. Areál Tesla v Horním Bradle, pořád prakticky nevíme, kde jsme, ale už tušíme, že to bude fajn. Sečská přehrada je nedaleko a tak se někteří z nás už začali pomalu orientovat i na mapě a jak doplnil náš třídní „no nebylo Vás zrovna moc, budiž Vám úlevou, že Zeměpis naší zemičky nás čeká až v devítce J“. 

Prakticky hned po ubytování jsme zjistili, že to bude bomba! Pět antukových kurtů, dvě fotbalová hřiště, outdorové hřiště, vyhřívaný bazén, ještě nenapuštěné koupaliště, ale i to jsme využili v rámci po večerkové schovky J. K tomu za opravdu drobný poplatek wellnes, nebo bowling, což jsme samozřejmě také využili.

S blížícím se koncem školního roku jsme však potřebovali bonusy v podobě „jedniček“ do předmětů, kde trochu hoříme. Ptáte-li se, v kterých předmětech hoříme? No kde asi? Hlavně v Dějepise a Zeměpise J! Náš pan učitel však má jednu velkou slabost, je hrozně soutěživý, a na to jsme ho chtěli dostat. Několikrát jsme slyšeli, „Letos už žádný sázky MS ve fotbale mne stálo kilo banánu, MS v hokeji kilo jahod a Křetínského titul Sparty rovnou karton brumíků…“

Ale dopadlo to, výzva tady byla, dvě tahounky porazili nejen Pana Malíka s panem Voborníkem ve volejbale, aby pak drtivě porazili osamoceného třídního v přehazované (tady nutno poznamenat, že ani fotbalový VAR byl nebyl tak přesný, jako oka „MK“ a „KŠ“, čáry se tu a tam s ohledem na odraz zapadajícího slunce museli znenadání upravit J. Učitel prohrává 0:2. Další disciplínu badminton si „náš tříďas“ pohlídal“, ale to bylo všechno, co se mu podařilo J Zbývala přehazovná a ringo, což pro nás byly fakticky trénikové disciplíny :-D. Byť jsou bloky našeho třídního táty v přehazované pastvou pro oko nás všech, vyhrály jsme i tyto disciplíny.

Teď už to bylo skoro o parník, ale řekli jsme si, dáme mu ještě šanci, přeci jen je to už pětatřicátník J Dáme, ale až zítra, právě přišli naši „welnesáci“. „Můžeme zítra zase to je úplná paráda, vířivka, sauna, bazén, horolezecká stěna a hrozně moc vody J“. „Jestli je to tak parádní, tak zítra jdu s Vámi, dodal „Pan Malík“. Bylo rozhodnuto wellness bude zase, stejně jako pokračování „našeho pětiboje“ Máme za sebou první den.

Druhý den jsme „museli“ absolvovat přírodu, čekal nás půldenní výšlap, no výšlap spíše procházka k sečské přehradě, kde nás po nalezení 3 zavřených hospod a jednoho krámu přeci jen potkalo štěstí, v podobě dřevěného stavení, kde byla možnost občerstvení. Nanuk, točená malinovka případně kofola nás ukonejšila, tak že ani 3 kiláky na víc oproti plánu nevadily.  Motivací pro nás bylo odpoledne, bazén, další míčovky, které měly stvrdit debakl „našeho táty“. Všechno jde zatím podle plánu, holkám to jde, a když bude potřeba třídní soudružnost, tak je samozřejmě podržíme.

Jak se říká, s jídlem roste chuť a tak nás napadlo přesedlat na trochu „rychlejšího koně“, že bychom přeci jenom přesedlaly na vyšší obrátky? Ano. „Pane učiteli, jak vy a přítelkyně a ženy“. Nelíbí se Vám támhle ta učitelka? „M……u, to opravdu ne, ale díky odpověděl třídní, vždyť se na ní podívej“. Tahle „hra“ nám přinesla drobná úskalí v průběhu večeře, protože jak současný online svět velí a náš věk žádá, tak jsme chtěli využít situace, nebyli jsme v areálu sami. Některé z nás uchvátili studenti z gymnázia Chotěboř, trocha ostychu byla, ale co by pro nás náš třídní neudělal. „Pane učiteli, nemohl byste se zeptat tamhle těch kluků na Instagram? J“ Odpověď: „Já? No jestli M.o, V….O chcete, tak se samozřejmě zeptám!“ Pan učitel to pojal opravdu velkoryse a na celou jídelnu, která pravda nebyla úplně přeplněná, zaznělo „Kluci, holky by po Vás chtěli Instagram, je to možné?“.

No, pan učitel svůj úkol splnil a my čekali. Tři naši favoriti se zdráhali, ale svoje jména nám nakonec nedali. No neva. Po večeři je čas bowlingu, wellnesu, karet, míčovek. Všichni jdeme tam kam nás síla, nálada a srdce táhne. Pan učitel jde na bowling a poté na wellnes, takže máme další čas vymyslet další účelovku, která by nás všechny pobavila. Nápad na schovávanou bez čelovek však pro tuto chvíli zvítězil, jdeme na akci. Pan učitel samozřejmě taky. A jak po předčasném ukončení „akce“ řekl: „Už se našla AH J?“ Našla. A tak nám nezbývá nic jiného než odšpuntovat náš trumf, který se jmenuje UNO! A abychom si to vítězství definitivně pojistili, budeme hrát 4 a učitel (sám). No slovo dalo slovo. Žlutá, červená, zelená, modrá, změna směru, dober si, čas plynul, nám body skákaly :-D V kolik hodin jsme definitivně stvrdily vítězství je třídním tajemstvím 8. C, ale výsledek byl jasný. Učitel prohrál a budou z toho nějaké benefity. Nezbývá, než se dobře vyspat ráno sbalit věci a vyrazit na cestu zpět.

Po bezmála dvou dnech, kdy jsme opravdu „žili“ jsme se vydali zpět. Cesta zpět byla rychlejší, protože jsme autobusem místo do Hlinska jeli rovnou do Pardubic. Nevíme, jak se líbila panu učiteli, který byl dotlačen strůjkyněmi této spiklenecké bitvy, kterou samozřejmě prohrál, na svém mobilu otevřít Edu Page a zapsat výsledek našeho dvoudenního zápolení  do našeho „EDU“. Po bezmála půlhodině se mu to konečně podařilo zapsat, „ale moc se tedy nepředal“, váha 1 za takový debakl, nás asi ještě donutí se něco naučit J

Jsme však moc rádi, že nám tyhle tři dny třídní učitel zařídil. Celý výlet jsme měli založeny na principech naší třídy, kterou je vzájemná domluva a důvěra. A tak by to mělo být, vždy a všude.

A co na to náš třídní? „Jsem neskutečně rád, že se mi téhle třídě, která až na určitě výjimky tvoří fantastickou partu, podařilo tento „sportovně-karetní“ výlet zařídit. Podmínky byly fantastické a na současnou dobu až neuvěřitelně levné. Jsem moc rád, že je mám, příjemným bonusem je i zjištění, že skoro třetina třídy spala obě noci v hanakách, a to jenom kvituji! Výlet hodnotím 10 z 10! Díky celé třídě za fantastické tři dny v Horním Bradle! Příští rok zas a na týden!“ Ukončil svoje hodnocení náš třídní učitel „Pan Malík“.“