Den poezie

Každoročně se koná v mnoha městech celé České republiky festival poezie. J Připomíná se i 16. listopad, den narození Karla Hynka Máchy. Letos jsme opět soutěžili o nejvydařenější báseň. Všichni soutěžící odevzdali své básně, které jsme vystavili. Hlasovat mohl každý. Vítězem dětské poroty se stala báseň Krtek od Zuzky Kundrátové a Nely Turynkové. Učitelé vybrali báseň Vlk a liška od Jany a Anny Dimmerových. Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na další ročník.

Pracoviště Drtinova

Vlk a liška

Jana a Anna Dimmerovy

Vlk se courá po lese,

pod tlapkami mu větvička rupne.

Kořist si v hubě nese,

jaké je to krásné v lese?

Liška běží k vlkovi,

kořist mu chce vzít.

Nese to ke svému alfovi,

ta se bude mít.

Vlk se za ní rozběhne,

ta zlodějka jedna.

Do liščího tábora se vrhne,

a hle, stojí tam bedna.

A to je pomsta vlkovi, vážně,

a to je konec téhle básně.

Škola

Sofie Kundrátová, Eliška Muthsamová

Jaro, léto, podzim, zima,

ve škole je vždycky prima.

Učíme se fyziku, češtinu a matiku,

a když zvoní zvonění,

už je konec hodiny.

Halloween

Nela Řeháčková, Míša Novotná

Nastal čas podzimní

a s ním svátek Halloween.

Začneme dlabat rychle dýně,

které pěkně rozsvítíme.

Pak je dáme před dveře,

ať k nám nikdo nevleze.

Podzim a dušičky

Eliška Ryšková, Eliška Borůvková

Jablka, hrušky, švestky,

podzim voní hezky.

Listí šustí ve větvích,

někdy se i ztiší smích…

…to když přijdou dušičky,

tak vzpomíná každičký.

Připomínáme si milé,

které už neuvidíme.

Duch

Nikol Johanidesová, Lucka Horáková, Nela Řeháčková

U nás doma straší na půdě duch, bouchá buch buch.

Já se bojím, skáču a přitom pláču.

Když už chci spát, duch začne skřehotat.

Ráno se probudím a už se nebojím.

Ve škole už taky straší, létají tam raraši.

Bojí se i moje kamarádka, je malá prostě zkrátka.

Dveře se samy otvírají, celá škola se prostě bojí.

Paní učitelka tomu nevěří, strašidlo před ní stálo u dveří.

U rybníka seděl hejkal a z křoví vylezl šakal.

Zaslechl jsem vytí, teď už slyším i rytí.

Krtek

Nela Turynková, Zuzka Kundrátová

Díra, díra, díra,

pořád samá hlína.

Krtek staví v podzemí

pro ostatní tunely.

Krtinky si vykopává,

na zahrádce díry dělá.

Lidem práci přidělává,

zvířátkům to práci nedá.

Krtčí mládě Jaroušek,

za práci však nekouše.

Je chytrý jak rádio,

ale spát se mu nikdy nechtělo.

Jednou potkal žížalu,

která lezla v tunelu.

Lezla pořád níž a níž,

krtek spěchá za ní blíž.