Adaptační pobyt 6.A

Na tento společný pobyt v Sedloňově v Orl. horách jsme se všichni těšili. V naší třídě 6.A jsme se setkali s novými kamarády a byli jsme plni očekávání, jak si společné chvíle užijeme. Do Sedloňova jsme přijeli autobusem kolem 9. hodiny ráno, prohlédli jsme si pokoje a zároveň jsme se ubytovali. Potom nás paní učitelka Bártová zapojila do her, které připravila v době, kdy jsme si vybalovali své věci. Všechno bylo zábavné, ale nejvíce se nám líbila postřehová hra s detektivními kancelářemi. Zvítězilo družstvo, které co nejpřesněji sestavilo podle jednotlivých obrázků podobu zlodějů a odhalilo jejich šéfa. Celé odpoledne probíhaly společné hry, soutěže a naše bližší seznamování. Po večeři nás paní učitelka svolala do klubovny, kde probíhaly další poznávací aktivity. Noc rychle uběhla a po snídani jsme šli na protější fotbalové hřiště a hráli vybíjenou. Legrace nastala, když spolužák hodil míč do potoka a další kamarád ho musel lovit. O podobné veselé zážitky nebyla nouze. Hráli jsme ještě různé hry, následoval oběd a krátká procházka s návštěvou vojenského bunkru. A pak už: „Hurá domů!“

Celý pobyt se nám velice líbil a děkujeme všem, kteří se na jeho organizaci podíleli.                                         

V úterý 8. září začaly jedny z nejlepších dvou dní na světě.

Naše třída 6. A odjela v ranních hodinách s třídní paní učitelkou Šabartovou a dalšími dvěma (teď už víme, že p. uč. Bártovou a Všetičkovou) do Sedloňova na chatu Roubenku na adaptační pobyt. Cílem cesty bylo seznámit se s novými spolužáky i novými vyučujícími.

Krátce po deváté hodině jsme dorazili na místo a bylo na čase si vybalit a povléct postele. Poté nás čekalo několik seznamovacích her s použitím míče a klubka.

Oběd byl moc dobrý. Po poledním klidu nás čekalo opět několik aktivit. Bavila mě hodně hra lodě. I když náš tým  nevyhrál, byla to velká zábava. Čas, který jsme hře věnovali, uběhl tak rychle, že jsme se ani nenadáli a už byla  večeře.

Po ní následovala až do deseti hodin volná zábava. Jupííí! Otravování kluků - nejlepší nápad! A tak jsem se vypravila na tajnou misi… Čas utekl opět rychle. Naštěstí jsme ještě do jedenácti mohli být vzhůru na pokoji.

Spala jsem do pěti, tři ostatní kamarádky už byly taky na nohou. Paní učitelka přišla až o půl osmé. A tak začala druhá polovina adapťáku.

Hry, aktivity a různé další přípravy  se nám všem moc líbily a skvěle jsme si je užili. Po obědě jsme vyrazili na cestu domů.

Byli jsme už trochu smutní, protože jsme věděli, že náš výlet končí.

Na adaptační kurz jsme vyrazili  9. září na chatu do Sedloňova. Hned,  jak jsme dorazili na místo,  nám paní učitelka vysvětlila pravidla chování během adaptačního kurzu. Pak  jsme hráli  hru na seznámení tak, že jsme si v kruhu házeli míčem a říkali jsme svá jména. Kolem poledne jsme se šli ubytovat do pokojů. Vybalili jsme si věci a povlékli postele. Po půlhodině jsme měli sraz před chatou. Hráli jsme další hru, jmenovala se strategická. Nejdřív jsme se podle barev rozdělili do skupin  a vysvětlili jsme si pravidla hry. Vyhrála ta skupina, která poskládala nejvíce lodí, a tím získala nejvíce bodů.. Po hře jsme byli všichni hladoví, ale naštěstí byl čas na oběd. Po jídle jsme měli odpolední klid. Odpoledne jsme šli hrát ven další hru, detektivku. Vyšetřovali jsme padouchy. Bylo to hodně o paměti. Po večeři jsem šla s holkama hrát ping pong do herny. Hodně jsme se při tom nasmály, hlavně když nám míček náhodou vyletěl z otevřeného okna přímo na silnici.

Večerka byla v 21.00 hodin, budíček v 7.30. Nechtělo se nám tak brzy vstávat, ale  převlékli jsme se a šli na rozcvičku. Po  snídani se náš adaptační kurz blížil ke konci, a proto jsme si museli jít zabalit věci. Před odjezdem jsme si stihli ještě zahrát poslední hru a po obědě jsme odjeli domů.

Adaptační kurz se mi líbil a myslím, že jsme si ho všichni moc užili.                                                                                         

Ve dnech 9. - 10. 9. 2020 jsem se se svou novou třídou zúčastnila adaptačního kurzu v Sedloňově na Roubence. Když jsme odjížděli na adapťák, skoro nikoho jsem neznala, kromě dětí, které se mnou chodili na 1. stupeň Na Skálu. Naštěstí jsme hned po příjezdu začali hrát seznamovací hry. Nejvíce se mi líbila hra lodě, kdy jsme plnili v týmech různé úkoly, za které jsme potom dostali barevné lístečky. Ty jsme potom skládali na kostičkovanou herní desku. Cílem hry bylo získat co nejvíce bodů, a to šlo jedině tak, že jsme se všechny týmy spojili. Tato hra byla dobrá příležitost, jak se seznámit. Večer jsme si zapálili táborák a opékali jsme buřty, chleba, rohlíky a maršmelouny. Když jsme se druhý den vrátili z adapťáku, znala jsem všechny spolužáky jménem a zjistila jsem, že máme fajn třídu a skvělého třídního učitele.