53-11? Takové převody jsme na cyklisťáku rozhodně nejezdili.

Nastal předposlední školní týden, známky jsme měli uzavřené, blížil se letní slunovrat, psal se 19. červen 2023 a my z 8. C jsme se chystali na další sportovní zájezd. Po lyžáku v sedmičce nás čekal cyklák. Spolu s námi se vydalo ještě několik šťastlivců z 8. A a 8. B, kteří doplnili požadovaný počet celého kurzu.

Sraz jsme měli dole u sofťáku, kde jsme si naložili všechny svoje lodní kufry do transportu, který nám zajistil taťka Myšáka Brandejse a my se tak na kolách mohli vydat do 20 km vzdáleného Horního Jelení, kde jsme si v místní Tramtáryji na nadcházející týden založili náš cyklistický tábor.

DEN 1

Jak už tomu v pelotonu bývá, první články našeho řetězce jsme začali ztrácet hned po startu první etapy. Už po 300 metrech, první odpadlík Pavel Šťastný hlásí „Spadlý řetěz“. Po časovkářském tempu na Skálu ve snaze „docvaknout“ čelo pelotonu vidíme další problém.

Podle cyklistického somatotypu a zvířeného prachu na polňačce od Háječku do Kostelecké Lhoty byl dalším problémem v řadě Lukáš Marek, pro kterého tato akce skončila necelé 3 kilometry po startu. Neobratný cyklistický manévr ho poslal k zemi, což skončilo roztrženou dlaní, kterou spravilo až několik stehů v rychnovské nemocnici. Po necelých 2 hodinách se tak závěru našeho pelotonu, který v této chvíli představoval spíše nekonečně táhnoucího se hada, podařilo v Korytech spojit s hlavní skupinou.

Úvodní prolog jsme tak měli za sebou a nic nám nebránilo pokračovat. Přes Kozodry, oblíbený rybník Rohlík, Číčovou, Korunku, Malou Čermnou až do Horního Jelení. Byli jsme na místě. Po obědě a vyřešení drobného matematického problému pana učitele Malíka, který podle všeho byl již na matematické dovolené. Ono rozmístit 30 účastníků do 6 chatek by neměl být zas takový problém, ale rozmístit je do 8 chatek, a to zcela nerovnoměrně, s principem dodržením našich přátelských vazeb na jednotlivých chatkách, chce pořádný kus diplomacie. I díky tomu všemu co nám náš třídní zařídil a s nebývale vstřícným provozovatelem areálu Honzou Krystlem domluvil, je až neuvěřitelné, že jsme do hodiny od příjezdu všichni měli svoji chatku a dokonce i svoji postel.

Odpoledne jsme si dojeli do Borohrádku, kde si Anička Svátková brilantně, bez mrknutí oka a neprodlení vteřin stihla vyměnit kolo, které jí tam přivezli rodiče, neboť původně vybrané nemělo úplně optimálně seřízený řetěz s přehazovačkou. Zbytek mezitím pokračoval k Medvědovi na zmrzlinu. Cyklistiky chtivých, kterých byla stále ještě většina, poté pokračovala přes Koudelku do Holic na druhou. Vanilkovou vystřídala jahodová :-) První den ujela největší část z nás 48 km.

DEN 2

Druhý den nás čekaly pravé tropy, aby taky ne pan Malík (titulace našeho třídního od výletu z před pár dnů) připravil doslova a do písmene pekelnou výheň na rovinách hradeckých lesů. Ale šli jsme do toho, protože jak on říká: „Větru, dešti, slunci neporučím ani já, ani vy“. Náš peloton dojel společně k myslivně do Nové Vsi, kde jsme se rozdělili, a to až na drobné matematické odchylky půl na půl.

První půlka pokračovala na koupaliště do Třebechovic, druhá zvolila řekněme hezčí, ale o něco delší cestu na hradeckou Flošnu, kam jsme dorazili lehce po 11. hodině. Byly jsme na místě! Voda, plavky a bufet se vším 😊 Slovo dalo slovo a odjezd zpět byl stanoven na půl čtvrtou. Relax, odpočinek, tobogán, vířivky a vše co Flošna nabízí, nám bylo to odpoledne k dispozici. Super!!!

15:30 čas, který se neúprosně blížil si pro nás bez milosti došel. Před odjezdem zpět, pan učitel Poláček motivačně pronesl: „Máte v nohách 34, zpátky to už je jenom 30, pojedeme kratší cestou“. Uff, no dobrá, tahle mordovina za to stojí. „Pojedeme relaxačně, tak akorát, abychom dojeli k večeři“, dodal pan učitel Malík. Neodporovali jsme, protože víme, že trasy kreslí pan učitel Malík, kreslit sice moc neumí, ale místní trasy má najeté, takže sedáme do sedel a jedeme. V nohách má naše výprava druhý den lehce přes 64 km, druhá skupina o něco méně.

Jeden ze zásadních momentů celého dne se odehrál zhruba 7 km před cílem dnešního výjezdu. Naši „lídři“, rozuměj učitelé, mají místo vysílaček služební mobily, a ten byl potřeba právě teď. „Tome, kde jste?“, „Hani u vlakový zastávky Holice. A vy? Nevoláš mi, že ste píchli?“. „No jasně. Pavel Šťastný zadní, jsme nad Velinami v lese“. „Sakra, no dobře, jedu k Vám.“, dovětil pan učitel Malík. Naše skupina pokračovala do cíle s panem učitelem Poláčkem, stejně tak druhá skupina dojela spolu s paní učitelkou Havlovou a Felcmanovou do našeho tábora vzápětí. Pavel Šťastný (tou dobou zcela jistě Nešťastný :-) ) spolu s paní učitelkou Drozdíkovou čekali na pana učitele Malíka, který dojel za nedlouho a jal se zalepovat. Kdyby věděli… (že ta díra nebude jenom jedna, ale hned tři). Nám už zbývala jen večeře, večerní bazén, přehazovaná, volejbal, badminton, ringo a jiné srandy. A co naši nešťastníci? Nakonec museli počkat na safety car paní učitelky Gajdové, jedna džuzna se zalepit podařila, ale mechanismu přehazovačky elektrokola bez elektropohonu bylo moc na všechny zúčastněné. Inu přijeli jsme do cíle, kde na nás už čekaly posily pro nadcházející den, pan učiteli Voborník a paní učitelka Chadimová. Výzva večera zněla „Udělat z Nešťastného opětovně Šťastného“. Podařilo se, nutno podotknout, že se na opravě vystřídali všichni mechanici z učitelského týmu, pod vedením pana učitele Voborníka, který při hledání třetí a zaplaťpánbůh už poslední díry v duši využil i bazénu. Vydatnou podporou nám byly také Světlušky s čelovkami, které nás asi hodinu a půl morálně podporovali a svítili našim mechanikům k jejich práci. Cíl byl naplněn krátce před 11 hodinou večerní. Hajdy na kutě, zítra je taky den. V nohách máme celkem 114 km.

DEN 3

Třetí den bývá na všech sportovních akcích kritický, a tak nás náš kritický den čekala jenom vyjížďka do Chocně a zpět. Po obědě v Chocni jsme se vydali zpět a jednoznačným cílem pro toto odpoledne a večer se staly míčovky a místní bazén. Dneska jsme všichni přidali 34 km. Dohromady tedy jsme na nějakých 148 km. Zítra máme před sebou poslední den. Kolo jsme pro dnešek přesunuli do hangáru „místní název pro úklidiště kol“. Ale hřiště bylo volné a s přibývajícím časem se úplně nabízela příležitost nějaké sázky. To náš třídní hrozně rád! „Připadám si, jak na prázdninách pravil jeden z účastníků. Slovo dalo slovo a šlo se na nohejbal. Zápas o dvě Tatranky! Bez čelovek se moc hrát nedá, ale pro ….. proč ne, pane učiteli že? :-) No jasně!“ Náš mač se hrál na dva vítězné do 25. A co se nestalo, pan učitel konečně letos vyhrál nějakou sázku. Ale nebylo by to, abychom ho jako už po několikáté nepřechytračili. „Maty Langr z 8. A dodal 2 Tatranky ve stylu Járy Cimrmana, jinými slovy jednu rozpůlenou Tatranku na dvě části v jednom obalu. To víte, pane učiteli krize a inflace :-D“   

DEN 4

Ten začal otázkou „Jak jste na tom? Jestli Vás trochu něco bolí, tak to dneska nebudeme přehánět.“. U pana učitele Malíka moc nevíte, protože jako cyklista nechcete slyšet jeho definici kopců, které podle něj začínají ve Skuhrově či Jaroslavi nebo Javornici, ale v okolí Horního Jelení a Chocně žádné kopce nejsou, jen jak on říká: „Jsou tady jen takové mírné vlnky“. Opět jsme vyjeli společně. Nad Chocní, kde byla občerstvovací pauza došlo na lámání chleba, my, kteří jsme měli relativně už dost, jsme pokračovali po nám, již známe lesní cestě do Chocně, pár zbylých, kteří chtěli trochu více kilometrů a vyššího tempa se odpojili s panem učitelem Malíkem a Poláčkem a vyrazili také směr Choceň, ale se zajížďkou přes Sruby a Vysoké Mýto. Posledním cílem čtvrté celodenní etapy nás všech byl Mítkov, místo posvátné pro všechny cyklisty Podorlických hor, takové naše malé orlické Champ Elysee, kde každoročně finišuje Tour de France. My finišovali náš cyklák s vidinou výborného jídla, pití, klidu a odpolední siestou pod místní borovicí. Zpáteční dojezd už probíhal hromadně tzv. na pohodu s večerní vrcholovkou v podobě opékání špekáčků, marshmellounů, chlebů a rohlíků. Ti nejodolnější mají dnes v nohách 60 km, celkem tedy lehce přes dvě stě. Co zbývá? Dojezd domů do Kostelce.

DEN 5

Ten nastal ihned po páteční snídani a sbalení našich saků a paků, které nám opět odvezl tatík Myšáka Brandejse, začeš mu patří velký dík.

Vidina příjezdu domů a odložení kola na „věčné časy“ nás hnala jak o závod a posledních 20 kilometrů jsme byť s několika přestávkami prosvištěli, tak že jsme byli už o půl 12 doma v Kostelci. Celkem jsme najeli něco kolem 220 km, kilometry nejsou důležité, důležité je, že jsme to zvládli, poznali co je sedět na kole 5 dnů v kuse, v teplotách nad 30°C. Je to dřina, ale když máte kolem sebe správné lidi, tak jde všechno!

Chtěli bychom poděkovat všem učitelům konkrétně panu učiteli Malíkovi, že se nenechal odradit do této akce jít (všichni víme, jak moc se na ni těšil) a bez většího úspěchu se nás učil přehazovat na správné převody, protože na 53-11 nás to opravdu nenaučil 😊, paní učitelce Drozdíkové za vytahování klíšťat, paní učitelce Gajdové za její doprovodné vozidlo, které nás nejednou vytáhlo z brindy, panu učiteli Poláčkovi, za jeho motivační hlášky, stejně tak panu učiteli Voborníkovi, který strávil v sedle skoro stejný čas, jako opravováním kola něšťastně, šťastného Pavla Šťastného, paní učitelce Chadimové, za to, že nás nenechala ve štychu a doplnila učitelské počty, stejně tak paní učitelce Havlové a Felcmanové, které nám daly vzpomenout, jak hodně ujetých kilometrů bylo odšlapáno od doby, kdy jsme byly na prvním stupni. Nesmíme však zapomenout ani na dvě duše naší školy paní Vavřínovou a Nývltovou, bez kterých by si to naši učitelé nedokázaly představit, nejen na cykláku, ale hlavně ve škole.